PÁN SNŮ


Jak ten, kdo navždy hledá
v krajině svých emocí
Jak ten komu to nedá,
v hvězdném svitu bloudit nocí

Teď, když duše klidně spí...

Teď, když se v noci zdá,
ta cesta je tvým osudem
Ta krajina tajemná,
mlha zář a černá zem...

Ten kdo je tvým osudem

Jsem pán snů...

Tak vzívám tě ve jménu noci
Bezmocný a nemohoucí...
Sniž se vyslyš moje přání
Moje sladké zapomění...

Jak ten kdo na vždy hledá,
cestu ven přes řeku času
Ten kdo teď klid nemá,
Když je všude plno hlasů

Teď, když se duše probouzí

Teď, když se v noci zdá,
ta cesta je tvým osudem
On rozevře křídla svá,
plamen spálí černou zem

Ten kdo je tvým osudem

Jsem pán snů...

Tak vzívám tě ve jménu noci
Bezmocný a nemohoucí...
Sniž se vyslyš moje přání
Moje sladké zapomění...

Krev - těla svléklá z kůže
Teď je čas na krvavý bál
Krev - pijte co kdo zmůže
Dech - život je kratší než se zdál

Až naše stíny Slunce pohltí
Jak mraky, ze kterých neprší
My budem stát tu tiše bez hnutí
Až budem jeonm těla bez duší...

A jak ten, ten kdo navždy hledá
Svůj sen a svou vlastní tvář
My budem hledat cestu svou a přání tvá
Života slunce a ticha hlas...

A to co je v nás
Nenávist, ze smrti strach
My prositnem, jednou a zas
Uvidíme okolní světy

Zkrz plamene zář
Se tyhle světy spojí v jedinou tvář
A naše duše projdou
Bránou ohně do podsvětí...